Msgre. Doc. Mag. Josef Olejník, papežský prelát

Mons. Josef Olejník se narodil 1. 7. 1914 ve Strání-Květné na moravsko-slovenském pomezí, v dělnické rodině s pěti dětmi. 1920–1923 navštěvuje obecnou školu v Květné, 1923–1925 Klášterní školu Sester sv. Hedviky v Nezamyslicích. Během studia na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v letech 1925–1933 se záhy ujímá vedení ústavního pěveckého sboru a hraje na varhany v chrámu sv. Mořice.

1933–1938 pokračuje ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě (CMBF) v Olomouci. Zde sjednotil německý a český pěvecký sbor fakulty, které dosud působily odděleně a s tímto tělesem nastudoval m.j. v originále staroslovanskou liturgii, kterou v r. 1936 předvedl s velkým ohlasem na unionistickém sjezdu na Velehradě.

Na kněze byl vysvěcen 5. 7. 1938 a následující rok působil jako kaplan na Vsetíně. 1939–1944 je biskupem vyslán do Říma studovat na Papežském institutu pro posvátnou hudbu (Pontificio Instituto di Musica Sacra). Zde získal nejprve titul magister gregoriánského chorálu (Magister in cantu gregoriano), později dosáhl licenciátu v oboru kompozice posvátného zpěvu (Licenciatus in Compositione Sacrorum Concentum).

Sloužil 9 měsíců v Čsl. armádě v Anglii. Po návratu do vlasti byl vicesuperiorem semináře a lektorem CMBF v Olomouci a zároveň kaplanem u sv. Michala.

V letech 1950–1968 spravoval farnosti Andělská Hora, Dětřichovice a Rudná pod Pradědem. „Českou mši z Andělské Hory“ složil r. 1966. Od roku 1968 působil na CMBF v Olomouci a v Litoměřicích až do r. 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas.

Roku 1990 se stal docentem na CMTF v Olomouci v oboru liturgického zpěvu a vypomáhal ve farnosti Moravičany. Od r. 1973 až dosud vedl smíšený chrámový sbor ve Velké Bystřici. Až do své smrti (11. 7. 2009) se věnoval zhudebňování liturgických textů a byl vyhledávaným duchovním vůdcem a zpovědníkem.

Promluva Mons. Josefa Hrdličky na pohřbu P. Olejníka.

Zdroj: http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/zemrel-mons-josef-olejnik/; In memoriam 1914–2014 (MUDr. Jiří Gradwohl)

„Otce Olejníka jsem poznal jako seminarista. Byl pro nás nejen učitelem zpěvu, ale především Božím člověkem, který měl své kouzlo a vnitřní autoritu. Vždy propojil nácvik zpěvu s katechezí a zpěv s ním se pro nás stával modlitbou i prožíváním nadpřirozené skutečnosti.

Patří k těm, kteří mají největší zásluhu na správném přijetí a uskutečnění liturgických reforem v našem národě. Jeho vztah k liturgii je projevem jeho lásky k Bohu. On potřeboval vyzpívat Boží chválu a nechat jí prozářit lidský život se vším, co přináší.

Dle mnohých zemřel pater Olejník v pověsti svatosti.“ 

Jan Graubner: Kněžské osobnosti