Propria

Proprium neboli vlastní – proměnná – část mše se mění podle liturgické doby nebo památky. Patří k němu vstupní antifona, vstupní modlitba, čtení z Písma svatého včetně žalmu a zpěvu před evangeliem, modlitba nad dary, preface, antifona k přijímání a modlitba po přijímání. Zpěv proprií doporučuje instrukce Musicam sacram:

„Je prospěšné, aby obec věřících měla, pokud možno, účast i na zpívání ‚propria‘, zejména prostřednictvím lehčích odpovědí nebo jiných vhodných zpěvů.“ (Musicam Sacram, čl. 33)

Větší užitek z propria mohou mít věřící tehdy, pokud se aktivně zapojí do jeho zpěvu. Nejde o to, aby proprium zazpívala místo lidu schola (i když je možné použít střídání jednohlasu a vícehlasu), ale aby se lid mohl zapojit do zpěvu „lehčích odpovědí“. Účasti lidu pomůže, když mají před sebou text spolu s melodií, a jejich nácvik před začátkem liturgie.

 

Zdroj: VAVREČKA, Jakub. Odkaz P. Josefa Olejníka